Tak to jsou, váš kámoš a další vaši "klienti", docela světlá vyjímka. Já neznám moc lidí, kteří by životem proplouvali bez občasných větších či menších problémů a tak jsou rádi, za ta období relativního klidu a o tom, jak moc či málo jsou šťastní, moc nemudrují. Samozřrjmě, pak je tu otázka, cože je to vlastně to "štěstí".

Kdyby mi tohle někdo řekl - řekl bych mu: Ty to víš, proč trpíš a jsi zoufalý. Jen si to prostě otevři a povídej. Až mi všechny důvody řekneš, polož si otázku: Jak to mám změnit? To taky víš. Jen se toho bojíš.

Tak proč je třeba Putin u moci, zde trpí Ukrajina. Proč mají lidi hlad, když mají několik let sucha ... Jak mohu změnit to, aby nedocházelo k zemětřesení, ... Proč nemohu opustit nemocnou matku ...

Když se tedy řekne za A., tak je potřeba vědět i za B. Tedy okolnosti a možnosti.

Tohle je dost profláklé vidění světa.

Trochu to odlehčím. Chce to kyselé zelí a mléko a na chvíli vás ten problém přestane zajímat. Ale karmu jsem dal.

Vaše odlehčení pobavilo. Karmu jsem také dala

A co kabala? Nic?

Je v tom příroda, ale je to trochu jinak. Jde vlastně o přírodní genetický program, který zajišťuje dvě věci, vývoje.

První sleduje posloupnost vývoje osobnosti vědomí jedince od stavu nula od narození, kde je potřeba projít mnoha fázemi k dospělosti. Zde se vlastně aktivuje naše neuronová síť mozku, a ta potřebuje zkušenosti. Zde jsou dva přírodní zákony, zákon akce – reakce – poznání – zkušenost – zpětná vazba, neuronová síť mozku, aktualizuje své řídící algoritmy a mozková centra a my získáváme stále větší přehled a tím se vlastně i ztišujeme, neboť už víme ... Druhý zákon je zákony celku, jež má 3. fáze. Zde pak jsou fáze kde se učíme chodit, mluvit, vnímat svůj prostor atd.

Druhý sleduje vlastně vzájemnou "kompatibilitu", napříč jednak své generace, jednak všech generací, jež tvoří společnost, civilizaci.

Tedy jde vlastně o neustálý koloběh, téhož samého, jen je to modifikováno, prostředím, výchovou, genetikou ...

Tento genetický program pak v dospělosti dochází do určité stabilní životní fáze, těch je ve společnosti několik, fáze kmenová rodinná, jež má dvě části, sociální a správní, je hodně instinktivní a vede k založení rodiny a vedení společnosti, pak tu je náboženská – duchovní, pak vzdělávací a poznávací, či duševní celostní.

V dnešní době převzal vliv drsné přírody, jež vyvíjela tlak na evoluci mozku a neuronové sítě, nástup věku informací, od doby, kdy přišel telegraf, film, rozhlas, televize a dnes to vrcholí dobou internetu, jež zasahuje celou populaci - ce.

Neuronová sít mozku je pod velkým informačním náporem, tedy vlastně další evolucí, což vede k dalšímu rozvoji a architektuře, kde se učí pracovat s prostorem a kontinuálním časem vývoje všeho.

Neuronová sít musí být neustále aktivní, tzv. pod proudem, tak aby prošla těmito fázemi a jednak vlastně vyrovnal se vnější tlak vůči vnitřnímu, kde vnější tlak je vlastně vše, co neznáme a co nás "atakuje" a my k tomu na vnitřní straně zatím nemáme zkušenosti a poznání.

To nakonec vytváří celostní rozvinutou osobnost, dále ztišení a bytí ve svém středu a nakonec celostní osvícení, naplnění, vím že vím a přechod ... My dnes tomu díváme z neznalosti nálepku duchovní ...

Pak tu je i fenomén tzv. latentní sekundární cesty, kde se přechází z primární lidské cesty, jež vede evolučně a historicky k udržení lidského druhu v drsném prostředí planety, je hodně živočišná duální, má dvě rozměry vnímání, a to přes dvě mozkové hemisféry, kde v jedné je vnímání na dálku, celku, zde je cit pro kolektivu, celek, lásku, duchovnost, kreativita, emoce a tu mají aktivnější ženy, levá mozková hemisféra je zase o vnímání na blízko, zde je cit pro realitu, čas, řád, autoritu, hodnoty, a ta je aktivnější u mužů. Tyto formy dvojího vidění světa pak můžeme vnímat v přístupu k rozvoji civilizace, jež ale nikdy nemůže dojít ke kýženému výsledku, naopak je většinou pohromou. Tyto dva směry vnímání a dvě mozkové hemisféry, vlastně reagují na naše vnímání reality na blízko a na dálku a na dva "pracovní" módy, mod soustředění, kde přestaneme vnímat své okolí, a mód vnímání okolí, kde zase nemůžeme vnímat děje v částech a jejich smysl ... To je primární lidské evoluční cesta. Informační tlak doby od 19. století vede k další evoluci a vlastně otevření latentní sekundární cesty, kde se oddělujeme od lidské instinktivní evoluční cesty, k rozvoji celostní osobnosti, což v počátku vytváří životní tlak, nespokojenost, ale taky i druhou pubertu, kde tíhneme k ezoterice, duchovnu, náboženství a snažíme se druhé převést na svoji stranu ... Sekundární cesta vlastně vytváří nové vědomí, což není nic jiného, pro příklad. Zrak pracuje v páru, nevidíme tedy jedním okem na blízko – muž, a druhým okem na dálku – žena, ale společně a tím vnímáme dimenze prostoru a dynamiky vněm. Tedy je to o kontinuálním časovém vnímání vývoje všeho, což je pro nás jiný svět, neboť co si pamatujeme, co bylo včera a co před měsícem ...

Odpověď na tuto otázku je velmi snadná: v hmotě (ve vnějším světě) nelze nikdy nalézt uspokojení, a už vůbec ne štěstí. Vyvolává jen další a další "touhy", bez konce. Musíte hledat uvnitř .