Článek obsahuje spoustu omylů:

1. Autor tvrdí: "Člověk se chová přesně obráceně, proti principu fungování harmonické přírody. Využívá druhé lidi k vlastnímu prospěchu a obohacení, drancuje přírodu a její zdroje, i když je nezbytně nepotřebuje pro svůj život."

Ve skutečnosti se člověk chová naprosto stejně jako jiné organismy. Z minulosti véme například o prvních organismech, pouřívajících fotosyntézu, které vydrancovaly původní bezkyslíkatou atmosféru a naplnily ji pro ně jedovatým kyslíkem. Známe příklady invazivních druhů, které vytlačily původní druhy zjejich stanovišť, viditelné jsou pochody mravenců nebo kobylek, vidíme postupné vytlačování druků, které obsadí nové území (například sopečného ostrova), který se pak pro ně stane neobyvatelným.

Obvyklý je také v přírodě stav dynamické rovnováhy: Jeden čas se přemnoží nějaký orhganismus, aby se poté stal potravou pro jiný a zároveň si vyplundroval své potravní zdroje, poté nastoupí jeho predátor, který projde stejným cyklem vývoje a úpadku. Cyklus pokračuje dál. Jen nepozornému vnějšímu pozorovateli se to může jevit jako andělská harmonie.

2. Netoužíme ze srdce, ale z hlavy. Srdce je sice důležité pro dopravu živin a kyslíku, které potřebujeme jak pro funkci mozku tak pro fungování ostatnícch orgánl a pohybového ústrojí, ale samo se na toužení (kromě této zásobovací funkce) nijak podstatně nepodílí.

3. Vztyčený prst přírody ve formě přírodních dějů i parazitických organismů působi na lidi i ostatní organismy po celou dobu existence živé přírody. S mezilidskými vztahy to souvisí jen tak, že ku vzdorování části těchto jevů je vhodná spolupráce, ke vzdorování parazitům občas pomůže naopak izolace, a hlavně hygiena.